Máme před sebou výstavu v roce 1984 a od minulé se mnohé změnilo. Z vážných rodinných a zdravotních důvodů již nemohl spolupracovat náš hlavní scenárista plzeňský malíř a grafik Josef Jícha. Také další neúnavný hybatel a organizátor výstav, přítel, vedoucí dětského zahrádkářského kroužku a čimelický učitel Josef Pecka, tak vážně onemocněl, že jsme se s ním nakonec rozloučili na čimelickém hřbitově. Role hlavního pořadatele a manažéra se ujal Miroslav Bouček, scénář zahrádkářských expozic připravil přítel František Pavlíček, část prezentující JZD připravil ing. Miloš Chval a Petr Hladík pod taktovkou předsedy Josefa Burdy. Výstavu prezentovalo motto „Za mír a život“, a začínala jako obvykle poslední srpnový týden v pátek 24. a končila v pondělí 27. 8.

V mezidobí od minulé výstavy převzal nad družstvem patronát písecký útvar posádky ČSLA. Jeho příslušníci se postarali o to, že byl během výstavních dnů vydáván aktuální buletin, informující návštěvníky o zajímavostech v jednotlivých expozicích. V tomto roce již chyběla Pragoflora, takže zahrada JZD zajišťovala prezentaci ve dvou a zahrádkáři ve třech sklenících (viz snímky č. 48 a 49), samozřejmě ve spolupráci s vystavovateli osvědčenými v minulých letech, mezi nimiž samozřejmě dominovali písečtí kaktusáři (viz foto č. 50).

Družstevníci se v areálu zahrady pochlubili malou, ale atraktivní výstavkou zemědělské techniky - od dřevěného pluhu, okovaného válu a bran až po výkonný moderní kombajn. Jak jsem se již minule zmínil, že jsme si nasadili zámeckou expozicí laťku vysoko, opravdu jsme začali s přípravami ještě před Vánocemi 84. Na orlickém zámku byla v depozitáři již od války uložena sbírka obrazů starých mistrů z majetku Řádu maltézských rytířů, která dosud nikdy nebyla zpřístupněna veřejnosti. Mne napadla hříšná myšlenka: což takhle se pokusit o její vystavení. A podařilo se! Můj nápad nalezl pochopení u tehdejšího náměstka ředitele krajské správy památkové péče ing. Aleše Krejčů v Českých Budějovicích, kterému se hlavně podařilo sehnat finance na restaurování a zhotovení rámů v krumlovské Liře. Obrazy byly na Orlík totiž převezeny převážně nezarámované. Musel jsem také souběžně s jejich restaurováním zpracovat kritický rozbor jednotlivých obrazů do připravovaného katalogu, k jehož vytištění jsme využili patronátu armády. Tisk fotografií nebyl nijak valný, ale i tehdy platilo: „darovanému koni na zuby nekoukej!“ Vše se zvládlo včas, abychom 24. ráno a další dny mohli vítat zástupy návštěvníků (viz snímek č. 52) před vstupem do zámku. V jedné místnosti připravil Mirek Bouček expozici zaměřenou k ochraně přírody a seznámením s nově otevřenou naučnou stezkou Zvíkov – Orlík, jejíž součástí byla malá výstavka obrazů našeho čimelického chalupáře, sochaře, malíře, scenáristy a filmového režizéra Jaroslava Papouška (foto č. 53).

Pro prezentaci rozměrných děl starých mistrů z maltézské sbírky ve třídách vyrobili odborní truhláři Ladislav Kulas a Karel Huleš velké panely a pro menší obrázky zabezpečené vitríny (viz obr. 54 a 56). Zajištění bezpečnosti maleb mezi nimiž byly mytologické náměty, portréty, žánry, mariny, krajiny, zátiší - hlavně květinová (která korespondovala s posláním výstavy) českých, ale i ostatních evropských mistrů 17. a 18.století jsme museli dokonce svěřit policii a její tehdejší zabezpečovací technice. Samozřejmostí byla i poměrně vysoká pojistka. Na snímku č. 55 vidíme větší detail zátiší nizozemského mistra Jana Davidsze de Heema z roku 1659, který si pečlivě prohlíží dcera paní učitelky Janků. Nabídka obrazů starých mistrů jako doprovodný program v zámeckých prostorách přilákala hodně návštěvníků. Mezi nimi byly i kurátorky Národní galerie z Prahy, které zde maltézské obrazy viděly poprvé a tvrdily, že jsou velmi mile překvapené. Z Čimelic se výstava stěhovala na měsíc do píseckého muzea, pak do Českých Budějovic a na Hlubokou. Nakonec jako dlouhodobá zdobila interiéry nově rekonstruovaného zámku v Hořovicích – takže to vlastně nebyl špatný nápad, ale „magnet pro návštěvníky“, jak je napsáno v Kronice výstav.

Chovatelé jako již minule se přestěhovali k sportovní hale, kde mimo lunapark dominovala pod názvem „Domácnost včera a dnes“ výstava čimelického svazu žen. Představovala návštěvníkům ruční práce svých členek ve srovnání s vyšíváním a háčkováním našich babiček, bytové doplňky, ukázky malovaného porcelánu (viz foto č.60), ale i dřevěné přívěsky a také grafiky Inky Delevové-Mrkvičkové z Orlíku. Dětem se zde líbily perníkové chaloupky paní mlynářky Díkové.
Nakonec trochu výstavního účetnictví: V obecní kronice je zaznamenáno 38000 návštěvníků, anály výstavního výboru uvádějí 34000 platících návštěvníků, od nichž se vybralo 304 tisíc korun. Z toho vyplývá, že průměrná vstupenka stála necelých 9 korun. Náklady celkem 146 tisíc, 60 tisíc JZD a o zbývajících 98 tisíc se dělili zahrádkáři, chovatelé, svaz žen a ochránci přírody – tak vypadá zjednodušená účetní uzávěrka šesnácté květinové výstavy v Čimelicích ukončené v pondělí 27.srpna 1984.

Za dva roky výstava Čimelice 86 ve dnech 22. až 25 srpna 1986 nesla motto „Mír planetě a krásu“. Hlavním pořadatelem bylo již s upraveným názvem JZD ČSLA v Čimelicích s patronátním píseckým útvarem armády a všechny čimelické zájmové organizace a instituce od zahrádkářů až po MNV a ZvOU.
Zahrádkáři na ploše 750m² instalovali přehlídku odrůd mečíků, růží, letniček, ozdobných travin, konifer, vřesovištních a vodních rostlin vypěstovaných drobnými pěstiteli, místním JZD a blatenským komunálem. který navíc prezentoval ukázky aranžérských a vazačských prací žáků zahradnických škol. Zájem návštěvníků přitahoval skleník kaktusářů s exponáty z tropů a subtropů všech kontinentů mimo Antarktidu. Musím připomenout, že v tomto roce byla část skleníkové plochy poprvé věnována bonsajím. Jsou to dřeviny se speciálním pěstováním, spočívajícím ve vylamování pupenů, řezu nejen větviček, ale i kořenů a doslova jejich „mučením tím, že zaškrcujeme haluzky a obtáčením drátem tvarujeme sazenice stromů jinak značného vzrůstu“ a donucujeme je k „miniaturizaci“. Pro představu na snímku č. 57 vidíme jak byli bonsaisté úspěšní. Ve dvou foliových hangárech mělo zahradnictví čimelického JZD vlastní expozici a pro návštěvníky na volných plochách připravilo také k prohlídce záhony rozmanitých druhů zeleniny, letniček, kolekci jiřin a rosárium s řadou novinek (viz snímek č. 58), jež budily, jak je vidět, značnou pozornost. Ve většině interiérů byla mezi květinami instalována výtvarná díla již dříve osvědčených autorů – Jiřího Prachaře, J. Řeřichy, Romana Kubíčka, Mirko Hanáka, Hany Purkrábkové, R. Krásy, a Boženy Kolské. Keramiku zapůjčila AJG a keramická škola v Bechyni (např. na snímku č. 59).

V tělocvičně měl pod názvem „Křehká krása našich domovů“ expozici Český svaz žen. Na její realizaci se podílelo devadesát vystavovatelů a vystavovatelek – pohled do výstavního prostoru vidíme na fotografii č. 60. Nepříjemností druhého dne výstavy byl celodenní vytrvalý a intenzivní déšť, jenž neměl podstatný vliv na počet návštěvníků, ale způsobil problémy ve všech interierových expozicích. V zámecké jídelně, (viz snímek č. 61) stejně jako před čtyřmi lety, byla členy ČSOP opět vystavena mapa okolí Čimelic, ale zaměřená na prezentaci již schválených chráněných rezervací a přírodních výtvorů nejbližšího regionu. Současně byl představen návrh na zřízení chráněné krajinné oblasti „Čimelicko“ o výměře cca 1300 ha, oživený několika obrazy F. K. Foltýna. Po minulé výstavě s díly starých mistrů z Maltézské sbírky jsem se snažil vymyslet nějaký divácky přítažlivý obor propojující výtvarné umění s přírodou. Nakonec padla volba na historii myslivosti v píseckém okrese spojená s ukázkou zdejších nejzajímavějších a nejsilnějších trofejí. Pro tuto myšlenku jsem získal i kolegy z Lesní správy Čimelice Lesního závodu Milevsko. Spolu se členy místního mysliveckého sdružení Rakovice, kteří se rádi pochlubili svými úlovky, jsme v prostoru loveckého salonu a na chodbách čimelického zámku (viz foto č. 62 a 63) instalovali reprezentační mysliveckou výstavku, obohacenou o historické výpisky z třeboňského archivu, týkající se lovů na zdejších panstvích od 16.století.

Myslivci již v minulosti byli milovníky krásných předmětů a zvláště umělecky zdobených zbraní, proto jsme si půjčili pro diváky od památkářů KSSPP České Budějovice ze sbírek zámku Hluboká a Orlík ty nejzajímavější lovecké „inštrumenty“, jak je spatřujeme na panelech a ve vitríně na snímcích č. 64 a 65. Na nich vidíte i zájem diváků. Dnes, když prohlížím zápisy v kronice, tak i potěší když si čtu: „Nejhezčí zážitek z Čimelic 86“ podpis nečitelný, nebo „Výstava je vzornou ukázkou muzejní expozice, která svou dokonalostí estetickou a historickou musí hluboko zapůsobit na každého milovníka přírody. Škoda, že má jen krátké trvání, které není úměrné vynaloženému úsilí autorů“, podepsána rodina Šlégrova. A ani mne nemrzí vynaložené úsilí, než se všechny zápůjčky kladně vyřídily, objem práce, abychom byli my i diváci spokojeni, což mi vlastně až připomněl tento zápis. Abych vyčerpal náplň celé výstavy, nesmím opomenout chovatele. Pohled do jejich rozsáhlé expozice u sportovní haly s více jak stovkou vystavujících, nám zprostředkovává foto č. 66. Zapomenout nesmíme ani na sportovní rybáře, kteří cele čtyři dny měli vytrvale obsazené břehy Kosteleckého rybníku.

Na závěr ještě dva zápisy z pamětní knihy ze zahrady: „Jsem na tak krásné výstavě poprvé. Přála bych všem lidem, aby se přišli na tu krásu podívat. Velký dík patří všem, kdo se o tu krásu postarali.“ A úplně nakonec záznam myšlenky návštěvníka, která, jak věřím, platí a bude ctěna i těmi co přijdou po nás: „Nenechte zaniknout „Čimelice“. Je to jedna z mála pěkných výstav!“

Snímkem č.67 vstupujeme spolu s prvními návštěvníky do hlavních výstavních prostor Čimelic 88. Jsou stejně jako v minulých letech ozdobeny mottem, letos čteme nad vstupem: „Jen v míru kvetou zahrady“. Od roku 1985 vedli zahradu JZD manželé Chvalovi, kteří dávali výstavě novou koncepci. Již při popisu minulých dvou jsem zmiňoval problém „vysoké laťky“; expozici jsme v zámku v tomto roce nemohli realizovat a „laťku“ bylo nutno obhájit v zahradě. Vymyslel jsem proto spojení květin se starými artefakty vytvořením iluze živých obrazových zátiší na holých bílých stěnách vstupního prostoru (foto č. 68). Zápůjčkou jsme opatřili originální rámy, od obrazu starého holandského mistra, honosný barokní a rokokový, romantický a secesní a podle nich jsme prořízli otvory v panelech. Za sklem ve spolupráci s Karlem Krämerem a osvědčenými aranžérkami jsme s inspirací starými malbami vytvořili v nikách květinová zátiší různých historických období, představující vývoj aranžování od konce 16.století po současnost. A stala se z toho údajně nejvíce snímaná atrakce výstavy. Na snímku č. 69 máme při práci oficiálního profesionálního fotografa výstavy Františka Šebestu, jinak pravověrného chovatele poštovních holubů, absolventa filmové školy a významného pracovníka VÚZORTu.

O skleníkovou plochu se dělili zahrádkáři a zahrada JZD (tehdy ještě) ČSLA Čimelice. Expozici zahrady připravila ing. Hana Chvalová se skupinou aranžérů, většinou zaměstnanců družstva, kteří obhájili vysokou úroveň aranžmá květin. Novým motivem členění prostoru skleníků byly rybářské sítě (viz snímek č.70). Samozřejmostí již byla keramika z Bechyně a její zápůjčky z Alšovy jihočeské galerie (foto č. 71 a 72). Scénář a náplň zahrádkářské části byla připravena Františkem Pavlíčkem, který v ní uplatnil výstavní kolekci gladiol vypěstovanou přítelem Popkem na skromné čimelické zahrádce. Další obdivovanou atrakcí zahrádkářské expozice byla vesnička s potokem, na němž byl klapající mlýn, dovezená od přítele a tvůrce pana Jana Kulíka z Lísku u zámku Jemčina - vidíme ji na snímku č.73. Již po desáté vystavovali mimo kaktusářů Šindeláře, Mourka a Huláka Písečáci. Ti chtěli diváky také zasvětit do systematiky čeledi kaktusovitých a presentovali jednotlivé druhy ve skupinách podle rodů (foto č.74) a samozřejmě nedaleko své nadbytečné výpěstky v prodejním stánku nabízeli návštěvníkům. Během výstavy natočil také Přemek Podlaha instruktážní film pro „Receptář“: Do pěstování gladiol v něm zasvěcoval tehdy televizní diváky již zmíněný pan Popek a o problematice kultivace gerber hovořila ing. Hana Chvalová. Nezapomněli ani na kaktusáře, kterým poskytl cenné zkušenosti píseckých ing. Ed. Vodička.

Chovatelé zaujali plochu celého školního hřiště a postarali se i o poradenskou službu a prodej veterinárních léčiv a ostatních potřeb. Ve školních dílnách byla akvaristická výstava spojená i s možností zakoupení rybiček. Ochránci přírody z důvodů již vpředu uváděných, svoji výstavu zaměřenou na poškozování životního prostředí, instalovali ve škole. Dobře zde působily tematicky souznějící obrazy Ády Nováka a profesora Josefa Sahuly. Ladislav Kulas s odvoláním na kroniku píše, že zápisy v pamětní knize výstav „si ponejvíce všímaly živých obrazů ve vstupní místnosti, které byly šlágrem výstavy“. Abych je ukázal těm, co ještě nebyli na světě, zařazuji část série pod č.75.
Ženy svoji expozici ve sportovní hale nazvaly „Útulný domov“. Zde většinu návštěvníků zaujal svatební stůl, samozřejmě výšivky a předměty připomínající velikonoční i vánoční tradice a symboly.
Obecní kronika uvádí, že výstavu navštívilo téměř 40 tisíc návštěvníků. Od pokladen, kde bylo vybráno 510 160 korun se dovídáme, že platících bylo zhruba 37 tisíc – tedy necelých 14 korun za vstupenku (tolik výstavní účetnictví).

Po dvou letech nás do expozic výstavy Čimelice 90 opět zavádí fotografie označená číslem 76, kde prostoru před vstupem dominuje Hammerova pískovcová plastika „putti“ - nosičů květin s efektním košem květů mečíků. Nad vchodem postrádáme mírové motto, to je ale tím, že je ¾ roku po sametové revoluci a je mnoho nových problémů. A i další snímek č.77 z rána 24. srpna 1990 nám ukazuje úplně jinou atmosféru zahajovacího ceremoniálu před stříháním pásky. Vernisáže se zúčastnili reprezentanti obce, zástupci pořádajících organizací a představitelé podniků z řad vystavovatelů. K otevření výstavy se chystá host, kterého jsme dříve nevídali – bývalý čimelický občan kníže Karel Schwarzenberg. Momentka č. 78 jej zachytila v okamžiku, kdy jej vítá jeho přítel z mládí na Orlíku a současně jeden ze zakladatelů tradice čimelických květinových výstav Karel Krämer.

Za války s námi do druhé až třetí třídy chodil Pavel Paul, jehož rodina se za války do Čimelic uchýlila z bezpečnostních důvodů. Pavlův otec Alexandr je význačný český fotograf, který zde náhodou zdokumentoval konec války a záchranu obce americkými vojáky. Tyto snímky, které dříve nebyly a ani nesměly být publikovány, mi Pavel, také profesionální fotograf, ukázal a nabídl, že zhotoví zvětšeniny vhodné k vystavení. Byla to od něho velkorysá nabídka, kterou jsem rád využil. Velké zvětšeniny 50x70 cm jsme adjustovali samostatně pod sklo, malé 30x30cm jako šachovnici na velký panel a instalovali do vstupního prostoru, kde před dvěma lety byly „živé obrazy“. Chtěli jsme našim mladým spoluobčanům ukázat, jak v Čimelicích skutečně skončila II. světová válka. Snad to tehdy mělo svůj význam. Dokládá to snímek č.79, zachycující našeho hosta v okamžiku, kdy s překvapením objevil uprostřed panelu svoji starší sestru a mladšího bratra sedící na kapotě amerického Jeepu. Za vstupem s fotografiemi byly tři skleníky v režii zahrádkářů s přehlídkou širokého sortimentu vřesovišťních rostlin, konifer, růží a gladiol, mezi nimiž nalezl návštěvník nové dřevořezby již z dřívějška známého Václava Kašpara. Čtvrtý skleník, jak se již stalo samozřejmostí, obsadili kaktusáři. Pečlivě byly upraveny i volné plochy před prodejními stánky (viz snímek č.80).
Návrh expozic JZD Čimelice rozšířený o další foliovník připravila ing. Hana Chvalová apo úspěchu z minula vše se svým kolektivem i aranžovala. Využila opět různých košatin, záclonovin přizpůsobených k aranžmá exotických květů (foto č.81),
gerber, mečíků, růží, jiřin, chryzantém a orchidejí.

Do zámku se zase vrátili ochránci přírody výstavou fotografií částí údolí staré Otavy a Vltavy zmizelé v hlubinách Orlické přehrady. Z této myšlenky ničení životního prostředí vycházel i dominantní panel jejich expozice s citátem, který si lze přečíst na snímku č. 82. Podobně ekologicky laděné byly zde již ve větším rozsahu prezentované obrazy F. K. Foltýna, které vidíme na fotu č. 83. Ve sportovní hale, jak se stalo samozřejmostí, vystavovaly naše ženy půvabným způsobem zpracovaná pohádková témata, kterým se přizpůsobily i cukrářské produkty např. Jany Jonákové. Paní Díková, mlynářka a „perníkářka“ vytvořila Sněhurku se sedmi trpaslíky, Jeníčka a Mařenku i s perníkovou chaloupkou a další sladké artefakty. V sousedství bylo školní hřiště zaplněno klecemi chovatelů s jejich chlupatými a opeřenými miláčky. O přízeň návštěvníků se v přilehlých školních dílnách již podruhé ucházeli vystavováním svých malých drahoušků písečtí akvaristé. Mnozí z hostů přijeli jen proto, aby si třeba s vypůjčeným prutem mohli zarybařit v Kosteleckém rybníku. „Čimelice 90“ snad uspokojily všechny příchozí, jen s ohledem na celkový rozsah bylo možná pro mnohé problémem se orientovat. Výkladu pro některé nezasvěcené, ale dychtící po poučení, se rád ujímal již jednou jmenovaný přítel Karel Krämer, jehož na snímku č. 84 spatřujeme při fundovaném komentování řádovým sestřičkám.

Devatenáctá výstava v nových poměrech prvá, připravovaná trochu s obavami, nás všechny mile překvapila. Jsme přesvědčeni, že většina z 32000 platících návštěvníků byla spokojena. Zase to dokazovaly zápisy v pamětní knize plné obdivu a díků. Vybral jsem z nich mnohovypovídající jeden, který vám doslovně přepisuji: „Výstava je překrásná a bezvadně organizovaná. Pochvalná uznání a dík patří všem spoluobčanům, kteří se podíleli na rozsáhlých přípravách. Vhodným doplňkem je muzika „od podlahy“ v parku, která je magnetem pro spousty návštěvníků - především starších, kteří se ve snu vrací do mladých let a mnozí snad – tak jako já -“zatočit na šest“ Na Hvížďalce nebo Na Knížecí. V mém případě tyto dojmy byly zkrášleny vědomím, že jsem zase doma, že mně bylo dovoleno po 40 letech vyhnanství navštívit rodné Čimelice. Děkuji za čtyři nezapomenutelné dny!“ Jarda Muzika

Autorem tohoto zápisu byl více než osmdesátiletý generál ve výslužbě, příslušník RAF, západní letec v bitvě o Anglii, mající nyní na čimelickém náměstí malý pomníček jako výraz hrdosti a trvalé posmrtné vzpomínky na rodáka naší obce. Na poslední fotografii z výstaviště č.85 jej na pravé straně poznáváme v rozhovoru s dalším hostem, občanem Čimelic a Orlíku, který taktéž ve „vyhnanstvi“ strávil více jak 40 roků a je dnes doma v Česku výrazným politikem – Karlem Schwarzenbergem. Je to až symbolické setkání, otvírající tehdy pro nás svobodnější časy a velká očekávání....

Autor: Václav Vlček, Čimelice

Zdroj: Čimelický zpravodaj 08/2013

Pokračování:

Předchozí díl: Historie Čimelických výstav 1972-1982