Při další jarní procházce kolem řeky Otavy parkem zvaném Ostrov v Horažďovicích nás zaujme bíle kvetoucí ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea). Vytrvalá řídce trsnatá bylina s tenkými plazivými oddenky. Z nich vyrůstají jednak krátké a nekvetoucí prýty a jednak asi 30 cm dlouhé čtyřhranné lodyhy kvetoucí. Úzce kopinaté listy stojí na lodyhách v párech, naspodu mohou být srostlé a skoro vodorovně odstávají. Velké bílé květy mají korunní plátky skoro až do poloviny dělené. Skládají se v řídká vidlanovitá květenství. „Stellari“ znamená hvězdička. Tuto rostlinu tak naši předkové pojmenovali podle tvaru květů. Ty skutečně vypadají jako hvězdy spadlé z nebe. Lidově se rostlina označuje jako hvězdnice nebo hvěznice. Ptačinec kvete od května do června a roste v teplejších křovinatých hájích. Rostlina obsahuje především saponiny, vitamin C a jiné různé minerální látky. Žádný podrobný chemický rozbor nebo průzkum účinnosti látek v ptačinci nikdo zatím neprovedl. A tak zůstane ptačinec nejspíše okrasnou hajní bylinkou, než léčivkou.
Knotovka červená (Melandryum rubrum ) je 30 až 90 cm vysoká rostlina. Lodyhu má přímou měkce chlupatou, pod vrcholem řídce rozvětvenou. Listy jsou chlupaté, přisedlé a tmavě zelené. Květenství tvoří vidlany. Červené květy jsou krátce stopkaté, ve dne otevřené. Rostlina je dvoudomá. Samičí květy mají nafouklý kalich s 20 žilkami a samčí válcovitě podlouhlý s jen 10 žilkami. Kvete od května do konce srpna. Roste v olšinách, při potocích a kolem řek.
Rozrazil perský (Veronica persica). Modré kvítky rozrazilu jsou vidět už hodně brzy na jaře – dle počasí od března, kvete až do zámrazu, je velmi odolný a lze se s ním setkávat téměř celou sezonu. Rozrazil je trvalka s hustě chlupatou lodyhou, která bývá při bázi načervenalá. Roste téměř v celé Evropě, u nás především v nížinách. Sbírá se jako léčivka a do čajových směsí. Rozrazil perský se často řadí mezi ozimé plevele. Proto mu stačí velmi krátký čas, aby rozkvetl už v prvních teplejších dnech. Ačkoli mnoho druhů rozrazilu se v okrasných zahradách pěstuje, rozrazil perský je vnímán jako plevel. Jeho drobné modré kvítky se objevují od března do října v zahradách, městských trávnících, v polích, na rumištích i podél komunikací, ale i v křovinách v rostlinných společenstvech. Vyhýbá se pouze čistě písčitým půdám, obecně extrémně suchým či naopak trvale vlhkým stanovištím. Rozrazil perský pochází z pohoří Střední Asie, kde rostl v oblasti od severního Íránu po Himálaj. Pravděpodobně vznikl křížením druhů rozrazil lesklý (Veronica polita) a Veronica ceratocarpa. Tím, že druh zkombinoval ekologické vlastnosti svých rodičů, je schopný osidlovat velmi širokou škálu stanovišť a rychle se šířit. Do Evropy rozrazilu perskému nejspíš pomohli lidé při dovozu atraktivních rostlin do botanických zahrad někdy počátkem 19. století. Rostlina se velice rychle rozšířila a v současnosti roste prakticky v celém mírném klimatickém pásmu severní i jižní polokoule. V České republice patří k nejběžnějším rostlinám nižších až podhorských poloh. Rozrazil se používá jako čerstvý nebo sušený k přípravě čaje. Mladé rostliny lze na jaře použít do jarních salátů.
Řeřišnice luční (Cardamine pratensis) je vytrvalá 20 až 40 cm vysoká rostlina s krátkým plazivým oddenkem a přímými, nevětvenými, dutými lodyhami. U země má chudou přízemní růžici dlouze řapíkatých lichozpeřených listů. Na lodyze jsou listy peřenosečné, krátce řapíkaté s čárkovitými úkrojky. Květy tvoří po dvou až dvaceti hroznovité květenství. Korunní plátky jsou růžové, fialové nebo bílé. Řeřišnice rozšiřuje semena pomocí autochorie. Vnější strany šešulí se ve zralosti zkrucují a vymršťují semena do svého okolí. Vykvétá od dubna do června na vlhčích loukách a pastvinách, v okolí křovin, v příkopech a podobných vlhkých travnatých místech. Při setkání s řeřišnicí vás může překvapit jakási podivná pěna na lodyze. Vytvářejí ji larvy pěnodějky obecné. Rostlina obsahuje hořčičný olej a vitamín C. Mladé listy této rostliny se na jaře mohou použít na jarní salát.
Kostival lékařský (Symphytum officinale). Vytrvalá rostlina, nápadně štětinatě chlupatá. Z tlustého až 30 cm dlouhého oddenku vyrůstá až 1 m vysoká lodyha. Je nápadně křídlatá od sbíhavých listů. Vejčité kopinaté listy jsou špičaté a zúžené v křídlaté řapíky. Křídla sbíhají hluboko po lodyhách. Na rubu listů je nápadně vyniklá žilnatina. Stopkaté květy jsou sestaveny do hustých dvojvijanů. Kostival lékařský doprovází společenstva břehů, mokřin a příkopů po celé Evropě. Je to prastará léčivá rostlina. Oddenek - tak zvaný černý kořen – obsahuje hojně slizovitých látek, silici, třísloviny a alkaloidy. Z oddenku se dělaly odvary a extrakty. Kostivalu lékařského se užívalo především zevně, jako obklad na krevní podlitiny a zlomeniny. Kostival se sbírá dodnes a stala se z něj surovina, která je součástí řady léků proti nejrůznějším chorobám.
Brčál menší(Vinca minor) je vytrvalá, polokeřovitá, až 20 cm vysoká rostlina s několik metrů dlouhým oddenkem. Nekvetoucí lodyhy se také plazí a často zakořeňují. Kvetoucí lodyhy jsou přímé, vystoupavé a ve spodní části dřevnatí. Květy jsou nálevkovité a blankytně modré. Krátce řapíkaté listy jsou kožovité, tmavě zelené. Brčál roste v dubnu a květnu v celých porostech v lesích a křovinách. Tato i v zimě zelená rostlina sloužila ve sředověku k čarování a zároveň proti temným silám chránila. Setkáváme se s ní v nejrůznějších pověrách a zvycích. Věštila svatby i smrt. V lidovém léčitelství byl brčál používán k léčení různých neduhů. V poslední době, pro specifické organické látky, obsažené v této rostlině, je brčálu opět věnována pozornost. Celkem bylo zjištěno 40 alkaloidů, saponin, třísloviny, pektin a řada dalších látek. Brčál menší se požívá i jako půdopokryvná rostlina do našich zahrad, do stínu či polostínu a pak často zplaňuje a dostává se do přírody.
Zběhovec plazivý(Ajuga reptans) je vytrvalá až 30 cm vysoká rostlina s krátkým oddenkem a dlouhými plazivými a listnatými výběžky. Lodyhy jsou přímé, jednoduché, čtyřhranné a často červenofialové. Přízemní listy tvoří přízemní růžici. Lodyžní listy jsou vroubkované nebo celokrajné a směrem nahoru se zmenšují a přechází v listeny. Květy mají zvonkovité modrofialové kalichy. Tato rostlina kvete od května ve vlhčích travnatých nebo křovinatých porostech. Dříve byl také považován za rostlinu léčivou. Roste i v zahradách jako pokryvná trvalka. Často se však musí omezovat v růstu, aby neutlačoval ostatní rostliny.
Když se podíváme z Ostrova přes řeku Otavu na prácheňskou stráň zahlédneme modravé skupiny krásné modré jarní rostliny – jaterník podléšku (Hepatica nobilis). Je to vytrvalá 5 až 15 cm vysoká rostlina s plazivým tmavým šupinatým oddenkem , z něhož na jaře před vyrašením listů vyrůstají květonosné lodyhy. Těsně pod květem mají tři malé listeny, které napodobují kalich. Květy mají 6 až 7 krásně modrých, někdy narůžovělých nebo bělavých okvětních lístků. Listy vyrůstají až po odkvětu. Jsou kožovité, tuhé a tmavě zelené . Mají výraznou srdčitě trojlaločnou čepel. Jaterník podléška kvete od března do dubna v křovinatých porostech, hlavně na vápnitých podkladech. Od Práchně se směrem k Šumavě se táhnou vápencové vrchy se zajímavými rostlinami. Nedaleko vrchu Práchně se nachází i přírodní chráněná oblast zvaná Pučanka, kde se vyskytuje mnoho zajímavých rostlin. Rostlina se také používala v minulosti v léčitelství. Již rodové jmého „Hepatica“ je odvozeno od řeckého „hepar“,tzn. játra. Jako jedna z prvních jarních rostlin vítá jaro. Proto je oblíbená i v zahradách.
Společenstva podléšek často doprovází pohledná jarní rostlina hrachor jarní /Lathyrus vernus). Je to nádherná podívaná na svítivé barvy jeho květů, které se najednou objeví v loňském šedivém listí. Jedná se také o vytrvalou rostlinu s větveným oddenkem. Z něho vyrůstají vzpřímené až 40 cm vysoké hranaté lodyhy. Listy jsou sudospeřené se dvěma až čtyřmi jařmy vejčitých lístků. Ty jsou na koncích dlouze zašpičatělé. Květy jsou motýlokvěté a mají červeně fialovou později modrofialovou korunu s namodralými křídly a zvonkovitý kalich. Hlavními opylovači jsou čmeláci. Kvete od dubna do května hlavně na vápenitých podkladech.
Pod Práchní jezdí malý vláček malebným otavským údolím až do Sušice. Nad tratí se na zelených prácheňských vlhčích stráňkách objevuje nepřehlédnutelná prvosenka jarní (Primula veris). Vytrvalá až 30 cm vysoká rostlina s přízemní růžicí podlouhle vejčitých vroubkovaných a svraskalých listů. Listy mají křídlatý řapík, na rubu jsou chlupaté a v mládí podvinutý okraj. Z listové růžice vyrůstají bezlisté stvoly nesoucí okolík krátce stopkatých květů. Květy jsou žluté a příjemně voní. Prvosenka kvete od dubna do června ve světlých křovinatých porostech a vlhčích loukách. Dříve byla prvosenka jarní, lidově nazývaná petrklíč, považována za rostlinu čarodějnou, zaháněla duchy a pomáhala otevírat poklady ukryté v zemi. Je to samozřejmě také rostlina léčivá a patří i mezi chráněné rostliny. Když budete důkladněji hledat, objevíte o něco vzácnější prvosenku vyšší (Primula elatior). Listy jsou širší a více přisedlé v přízemní růžici, než u prvosenky jarní. Květy jsou sírově žluté a nevonné, výraznější a tvoří bohatý jednostranný okolík. Prvosenka vyšší „je doma“ spíše ve vyšších polohách, ale vzácněji se s ní můžeme setkat i v našich hájích v nižších polohách. Ve staré severské mytologii byla tato rostlina oblíbeným květem rusalek, vodních žínek a víl. Používala se i v lidovém léčitelství. Z mladých listů se vařila polévka nebo připravoval salát. Celá rostlina, zejména oddenek obsahuje hojně saponinů a sbírá se dodnes jako surovina k výrobě léků.
Ve vlhkých hájích a křovinách kolem řeky, nebo ve vlhčích lokalitách na Práchni si pozorný pozorovatel všimne nenápadné a velmi zajímavé rostlinky – pižmovky mošusové ( Adoxa moschatellina). Jedná se o vytrvalou, útlou rostlinku, kvetoucí od března do května. Kvete drobnými nenápadnými zelenožlutými kvítky, které páchnou hnilobou a listy jsou cítit po pižmu. Květy jsou složeny v zajímavé květenství. Koncový květ je čtyřčetný a postranní pětičetné. V zemi má oddenek. Pomocí něho se rozšiřuje a přečkává zimní i suchá letní období. Výskyt pižmovky indikuje dostatek dusíku v půdě. O dalších hajních rostlinách si povíme zase příště.
Ing. Hana Chvalová, zahradnice Čimelice
foto autorka